Jak je již z názvu patrné, lázeňská deštivá sobota nedala nám třem opatrným cyklistům zapomenout na nedávný ústup „ze slávy“. A tak jsme se zabývali myšlenkou, zda smělou expedici zopakovat. Meteorologové slibovali pěkný víkend a představa podzimního výjezdu v krajině zalité slunečními paprsky byla tak lákavá… Páteční odpolední domluva zaplašila nejistoty. Bylo rozhodnuto. Stejný čas, stejný spoj (legendární Bouzov), stejné nadšení. Jelo se.
Luhačovice tentokrát ukázaly svou vlídnou tvář. Vzpomínali jsme na své parťáky, kteří minulý týden na zpáteční cestě projevili tolik odhodlání, a představovali si, jak by si to tu s námi užili. S myšlenkou na ně jsme zabsolvovali všechny původně plánované cíle. Objeli jsme přehradu, vyfotili se u kašny, užili si lázeňského ruchu a navštívili léčivé prameny (někdo dokonce s důvěrou popil – bez následků). Na zpáteční cestě jsme se nechali unášet mírně zvlněným terénem, který nabídl vše, co vyprahlý cyklista ocení. Svěží vzduch, příjemné cyklostezky, přírodu na dosah a svůj tým. Našli jsme dokonce i dalekohled, který nám poskytl nejednu příležitost k pobavení. Dopřáli jsme si také dostatek občerstvovacích zastávek, takže při návratu domů nám dělalo společnost sluníčko klesající k obzoru. Na tachometru 80 Km. Už teď se těšíme na další akci – v plném počtu 🙂
Tentokrát se naše skupina aktivních dobrodruhů rozhodla navštívit známé lázeňské město Luhačovice. Předpověď počasí bohužel neslibovala žádné zázraky, my jsme však byli optimističtí. V dobré víře a plni očekávání jsme se sešli u zimního stadionu v Kroměříži a po krátkém přivítání vyrazili po cyklostezce směr Hulín. V této ranné fázi našeho výjezdu nám chyběl jeden zdatný člen, který do poslední chvíle plnil své pracovní povinnosti na noční směně. Hrdinně však vyrazil v našich stopách jak jen to bylo možné. Jeho místo do té doby nahradil jiný „mladý cyklista“. Tento slibný kandidát prověřil ranní bdělost zbytku týmu, při níž jistý borec jen tak tak obstál. Kolize, za kterou by se nemusel stydět ani peloton tour de france (případně Sergej Bubka při skoku o tyči), nakonec dopadla překvapivě dobře, a tak nás Hulín mohl přivítat zdravé a plné humoru i odhodlání. Po příjezdu opožděného pracanta světový vlakový spoj „Bouzov“ pohltil naše kola i nás a cesta mohla pokračovat dál. V dobré náladě jsme dorazili do Luhačovic. Tady už nám ale malinko zatrnulo. Vytrvalý déšť, který nás v těchto končinách přivítal, nesliboval dohledný ústup. Po krátké vyčkávací přestávce v cukrárně u kolonády se tedy rozhodli ustoupit tři členové, kteří v zájmu zdraví zvolili cestu zpět do Hulína vlakem. Ostatní – pět mužů a jedna žena hrdinně vyrazili na cestu do Kroměříže. Vybaveni pestrobarevnými pláštěnkami a provázeni vyděšenými pohledy lázeňských hostů rozráželi neohroženě nápory deště. Šokované publikum dorazil smělý výkřik našeho cyklisty v růžovém „Na Brno, na Brno!“. Výraz obdivu a uznání v jejich tvářích byl pro nás skutečnou satisfakcí.
Následná cesta po rovinatém, jen velmi málo zvlněném povrchu, probíhala velmi dobře. V Hradčovicích jsme se stavili na malé občerstvení (víc jsme nedostali). Náš odhodlaný růžový cyklista se při vstupu do restaurace nerad vzdal svého růžového doplňku, neboť jak upozornil – barva jeho pláštěnky nijak nevyjadřuje jeho sexuální orientaci. Nicméně pochybnost, že by budil další pohoršení, nám velela ho odzbrojit. Později, na cyklostezce vedoucí od Uherského Hradiště podél Baťova kanálu už dokonce přestalo pršet, a tak nás až do Kroměříže déšť nepotkal. Po cestě nás ještě pobavila poslední, třetí epizoda muže v růžovém. Při pokusu o vykonání malé potřeby totiž tak zápasil se svou legendární pláštěnkou, až obdržel velmi dobře míněnou radu jiného člena, který tuto nevšední podívanou sledoval. Jeho slova:“ Klidně to vem na čupačku.“ nás poslala do kolen. Zbytek cesty probíhal stále v dobré náladě a družném hovoru až do Kroměříže, kde na nás k našemu potěšení čekal zbytek týmu v blízké restauraci.
předpokládaná trasa
kompletní tým před výjezdem
Tak kde je ten expres?
jako v bavlnce I.
jako v bavlnce II.
a už je veselo
není divu
ještěže tam nebyla záchranná brzda
Luhačovice – tak tak se to tady dělá za deště
ještě je naděje
tak jedem
ve vláčku jim neprší
rychle někam dovnitř
pod palmou se neschováme
vody snad už bylo dost
cukrárna – tady je dobře
krutá realita
a do pláštěnek
tak to tu ještě nebylo
To jsi ty?
modré duo
tým se rozděluje
poslední pohled na luhačovickou anabázi – vlaková odnož
Tentokrát jsme nechali svá kola odpočívat a zapojili jsme své vlastní údy. Nachystali jsme si baťůžky, které byly různých tvarů a velikostí, podle toho kolik kdo měl proviantu. Některé byly obzvlášť štědré.
V hojném počtu a s dobrou náladou jsme z Morkovic vyšli směrem k obci Pornice a dál pokračovali na Lhotu u Pačlavic. Cestou se debatovalo a kilometry krásně přibývaly. Sluníčko nasvěcovalo okolní lesy a hezky barevné louky. Obojí nám dělalo vítanou společnost. Přes rozcestí U Jelínka jsme se blížili k dalšímu cíli, což byl Kozojedský dvůr. Debata stále víc směřovala k jídlu. A nebylo divu, protože se nám v žaludku začaly ozývat pocity hladu. Jak jinak, blížil se čas poledne. Naštěstí na nás byl personál Kozojedského dvora perfektně připraven. Domluvený gulášek, pivečko, kávička a další dobroty prostě neměly chybu.
Po obědě se naše cesta ubírala směrem k turistickému bodu Pod Vodojemem a k rozcestí Krahula. Potom přišla zkratka a blížící se Morkovice byly rázem ještě blíž. Definitivní cílovkou se stala místní „Sokolka“ a závěrečné pivečko. Příjemná únava se rozlévala celým tělem a vzpomínky na společně strávené hodiny vířily vzduchem. Takové perly jako macek vytažený na stůl (navíc modrý a zapomenutý doma na stole!), zkratka delší (zato horší cesta), otázky vlastnictví modré knížky nebo narážky na zdatnost některých jedinců (po požití menšího než malého množství slivovice) se nedají zapomenout.
