Naše partička se rozhodla navštívit rozhlednu na Kelčském Javorníku. Po shromáždění se na našem obvyklém místě u zimního stadionu v Kroměříži jsme nasedli do aut a vyrazili směr Rajnochovice. Už po cestě bylo veselo nejen přímo v autech ale i mezi auty. Jako příklad lze uvést, že při příjezdu na křižovatku za Bystřicí pod Hostýnem, odbočilo každé auto jinam. Nikoho to nevyvedlo z rovnováhy a za nedlouho jsme svorně parkovali ve zmiňovaných Rajnochovicích. Odtud jsme již za mrazivého (10 stupňů pod nulou) ale slunečného počasí vykročili směrem k našemu cíli.
Hned první kroky byly velmi náročné neboť zmrzlý kobylinec, který se jen tak ledabyle povaluje, působí jako magnet. Jen díky trénovaným nohám nedošlo k překvapivému výronu kotníku. Dál už jsme kráčeli bez větších potíží a rozhlíželi se okolo sebe. Cesta nás vedla přes lesy. Všude panoval klid. Sníh, který byl úžasně čistý, se krásně třpytil. Za těchto podmínek jsme celkem snadno zvládali i místy větší stoupání. Za vynaložené úsilí přišla odměna – rozhledna na Kelčském Javorníku. U paty rozhledny svítilo slunce, zato na samém vršku této stavby bylo pěkně větrno. Výhled byl i přes mírný opar velmi působivý.
Po nezbytném focení a malé svačince přišel čas zpáteční cesty. I ta byla klidná. Na jejím konci nás čekala příjemná hospůdka plná dobrot. Každý z nás si pochutnal a pochvaloval dobře prožitý den. Po těchto zážitcích už nezbylo nic jiného než nasednout do aut a rozjet se k domovům.
