Druhá sobota v říjnu je pevný termín pro konání burčákového pochodu mezi obcemi Mutěnice a Milotice (Šidleny). I naše skupina, která se tentokrát neskládala pouze z členů Prima Party, byla přítomna.
Vše začalo nezbytnou přípravou a objednáním autobusu, který nás dopravil na místo našeho startu, a to do Mutěnic. Všichni účastníci zájezdu byli na svých nástupních místech jak bylo domluveno, a tak „sběr“ nebyl pozdní, nýbrž probíhal jako na drátkách. Nálada v autobuse rychle stoupala i díky přispění slivovičky. Tou jsme dodatečně zapili zdravíčko nedávno narozeného syna našeho kamaráda. Samozřejmě byl přípitek spíše symbolický, neboť naším zájmem byly tentokráte tekutiny pocházející výhradně z hroznů révy vinné.
Netrvalo dlouho, a již jsme vystupovali v Mutěnicích. Po nezbytné společné fotce jsme se rozprchli v malých skupinách do davu, který už je nedílnou součástí této oblíbené akce. Zvolna jsme se posunovali kolem stánků, ve kterých bylo nabízeno vskutku všechno možné. A jak dokazují fotografie, nejen o tekutiny, ale i o kvalitní pokrmy bylo postaráno měrou vrchovatou. Ochutnávání tak ve všech směrech propuklo na plné obrátky. Proto nebylo jednoduché opouštět tak zaslíbené místo. Pravdou ovšem je, že nás čekal přibližně 14 kilometrový přesun do Milotic. Zde stojí za zmínku, že někteří z nás důkladně prošli okružní trasu v Mutěnicích, a teprve potom nabrali požadovaný směr.
Naše pětičlenná skupinka nebyla tak ctižádostivá, tudíž za stálého ochutnávání různých druhů burčáku postupovala dál jen zvolna. Míjeli jsme vinice zalité podzimním sluncem. Také jsme podrobně mapovali terén, aby náš pitný režim nebyl ničím ohrožen. Dobře jsme udělali, že jsme sebou měli mobilní dvoulitrovou rezervu. Ta se hodila pro takzvaná suchá místa. Tak jsme nazvali oblasti kde se nevyskytoval žádný sklípek či stánek, který by skýtal možnost doplnění pohárků. Pochopitelně nejen jídlo a pití nabízel tento ročník pochodu. I hudba, jak profesionální, tak amatérská se linula celou cestou našeho výšlapu. Právě při jedné zastávce se naše skupinka potkala s jinou a hned bylo veseleji. Vzájemné ochutnávání vzorků našich mobilních zásob přineslo další ujištění o dobré kvalitě nabízených vinných produktů. Toto milé setkání s přáteli nemělo dlouhého trvání. Naše cesty se opět rozdělily (jak se později ukázalo ne nadlouho).
Den byl skutečně povedený a všem cesta zdárně ubíhala. Ani jsme nepostřehli, že jsme najednou na cestě sami. A tak se stalo, že i nám se podařila malá zacházka. Těch pár kroků navíc nikoho z nás neohrozilo, a tak jsme již záhy stáli na břehu Jarohněvického rybníka. Tady jsme se napojili jako mnozí další účastníci pochodu na cyklostezku zvanou Mutěnka. Musíme konstatovat, že akce byla opravdu masová. A ještě jeden postřeh, který stojí za zmínku. Všichni šli proti nám. Chvílemi jsme pochybovali o správnosti našich orientačních schopností, ovšem zcela zbytečně. Jako potvrzení dobrého směru se před námi objevila Horní Huť a posléze i kemp Josef, odkud je to už jen kousek do Šidlen.
Ty se před námi krásně vylouply jak z kouzelného oříšku a my jsme byli v cíli našeho dnešního putování. Teď jsme mohli zvolnit a zaslouženě vydechnout. Spokojeně jsme pauzírovali, a co bylo ještě lepší, že jsme se scházeli se svými přáteli, kteří stejně jako my, urazili tu dlouhou a zároveň příjemnou cestu. Samozřejmě hned se probíraly první dojmy z akce. Při pozorném poslouchání měl člověk chvílemi pocit, že někteří z nás byli úplně někde jinde, snad i na jiném pochodu. O to větší je naše spokojenost. Vždyť užít si krásný den plný různorodých zážitků a vrátit se domů v klidu a pohodě je opravdu super.
