Za dlouhých zimních večerů, kdy byla aktivní sezóna ještě v nedohlednu, náš milý kolega a parťák Honza snil o cílech budoucích… Nelenil, a pro chvíle vhodnější, vyhledal svému týmu pro radost krásný turistický okruh na jižním výběžku Chřibů, vedoucí od obce Jestřabice do Ždánic a zpět. Stejně jako loni, jsme na první jarní turistiku zvolili termín Velkého pátku, kdy byli všichni díky státnímu svátku zproštěni pracovních povinností.
Místo srazu se nacházelo u obchůdku s potravinami v Jestřabicích. Ihned po zformování týmu jsme využili příležitosti, a popřáli k pěknému kulatému jubileu našemu kmenovému členovi, který, coby bývalý činný paragán, obdržel krýgl s obrázkem parašutisty a nápisem „Skokan roku“. Doprovodnou součástí dárku byla taška s různými pivními vzorky k aktivnímu ověření kvality krýglu i příslušného moku.
Vzniklý časový prostor členové posádek všech tří vozů, které tímto téměř obsadily kapacitu místního parkoviště, využili k postupné návštěvě zmíněného obchůdku. Zde si zakoupili drobné vychytávky ke zpestření obsahu svých batůžků. Pravda, sortiment byl skromnější, a tak bylo potřeba drobných ústupků vzhledem k očekávanému standardu. Například velká lahev vody za neuvěřitelných pouhých 6 Kč slibovala 1,5 litru pitného režimu. No nekup to! Až na to, že dotyčný zákazník, nesoucí si spokojeně výhodný nákup ve svém batůžku, časem pocítil nepříjemnou vlhkost na zadku. Odkud pramenil tento neočekávaný dyskomfort, nebylo zpočátku zcela jasné… Po zdrcujících chvílích nejistoty se trnem v oku dotyčného šerpy okamžitě stala manželčina termoska s čajem, na kterou zhlíží pokaždé, když se mu objeví v obsahu zátěže. Jaká však byla úleva nevinné ženy, když se zjistilo, že kámen úrazu dlí v manželově výhodném nákupu oné zatrolené lahve neurčité značky i kvality! Ano, jak se záhy ukázalo, plastový obal nevykazoval známky požadované jakosti, a tak se pouhým nošením v batohu opotřebil natolik, že v něm vznikla puklina. Inu, nejen že bylo třeba osušit obsah zavazadla, ale došlo i ke ztrátě asi 3 Kč, které vytekly nazdařbůh pryč.
Tolik malá vsuvka tržního charakteru, která se záhy, jako mávnutím kouzelného proutku, posunula spíše do oblasti anatomie, neboť úvahy o charakteru dírky i okolnostech jejího zvětšování zpestřovaly naše kroky ještě několik dalších chvil. Jinak za zmínku ještě stojí několik místopisných faktů, jako například dvě půvabné studánky či rozcestník U slepice. Studánky posloužily jako vděčné místo k občerstvovacím zastávkám s doprovodným focením. Že k občerstvování sloužily i jiné tekutiny, než přírodní pramenité zdroje, není třeba na tomto místě připomínat. Kdo zná naše kvality, jistě tuší, že se nezříkáme ani doušku něčeho ostřejšího. A co zmíněná slepice? Toto neškodné místo, označující dle popisku polohu stromu, v jehož dutině kdysi vyseděla domácí slepice svá kuřátka, muselo být na přání pánské přesily „uctěno“ společnou fotografií všech dámských členek výpravy. No, ať mají chlapci radost, stalo se… Naše dámy asi nebyly zcela jediné, které na tomto místě musely posloužit bodrému mužnému humoru.
S velkorysým nadhledem se však přesuňme k pozitivnějším skutečnostem, a to, že jsme se postupně dostávali blíž a blíž k vrcholnému bodu našeho putování – restauraci Mušketýr ve Ždánicích. Po strategickém obsazení míst u stolu se středobodem pozornosti všech stal jídelní lístek. Svědomitě jsme vybrali jednotlivá menu, i když spokojenost s výsledkem u všech následně nebyla stoprocentní. Inu, když je součástí posuzování kvality i míra studenosti servírovacího talíře, nelze obstát na plný počet bodů. Paní šenkérka byla sice rozšafná a úslužná, ke cti jí ale nesloužila určitá zmatenost ani fakt, že nám nechala udělat jednu porci pikantní směsi v bramboráku navíc. Naštěstí se jí dva největší jedlíci ochotně ujali a rozdělili si ji napůl (tu směs). Zadarmo však nebyla :-O
Na závěr obědové epizody nutno přiznat, že na památku jsme personálu restaurace zanechali všude po podlaze úlomky odlitků hlíny z podrážek našich turistických bot. A že jich nebylo málo. Což se ale při stolování fakt nedalo zjistit. Katastrofální stav věci jsme zjistili až při opouštění stanoviště. S pocity upřímného provinění jsme urychleně vyklidili pozice.
Následovala cesta zpět. Ta již byla o něco kratší. Čítala, oproti prvnímu, čtrnáctikilometrovému úseku, přibližně 11 km. Počasí se, na rozdíl od teplého slunečného dopoledne, zatvářilo poněkud výhružněji a na některých otevřených prostranstvích zafoukal čerstvý vítr. Nic nám však nezabránilo odhodlaně pokračovat v cestě dál, i když v obci Lovčice jsme na autobusové zastávce zastihli autobus na lince do Jestřabic! Oj, stačilo málo, a mohli jsme se svézt. Nesnížili jsme se však k tak nízkému a potupnému činu, a raději nechali dál pracovat naše utrmácené končetiny. Stížnosti na potíže nejrůznějšího druhu na sebe v tuto chvíli nenechaly dlouho čekat, a mnohý z nás se pomalu začínal přiznávat k tomu či onomu nepohodlí. To však nebylo to nejhorší! Navzdory tomu, že Honza sliboval, že „teď už to do kopce nebude“, opravdová zkouška ohněm přišla teprve v samém finále. Není jasno, zda se jí Honza chtěl zbaběle vyhnout, či k náhlé změně jeho pohybu došlo z nevědomosti. Skutečností však bylo, že se náhle odklonil od celé skupiny a bez rozpaků si to štrádoval po krásné asfaltce rovinkou dál a dál, až by nám pomalu zmizel z očí. Asi si chce odskočit, kvitoval kdosi vědoucně. Ale ne, modrá postavička nevykazovala známky známé úlevové polohy. Až statné hlasy kamarádů zastavily odhodlance a způsobily obrat v jeho pohybu. Skutečný směr trasy totiž vedl přímo do kopce nad asfaltkou, nepohodlným lesním terénem, ve vražedném úhlu. Nikomu náhle nebylo do řeči a jediné pomyšlení směřovalo k našim autům a nohám v pohodlí polohy vsedě. Na tomto místě si zaslouží pochvalu nejstarší i nejmladší účastník výpravy, jejichž výkony jsou jistě nesrovnatelné s úrovní zdatnosti jejich vrstevníků. Mají se čím po svátcích mezi důchodci i školní mládeží pochlubit!
Na závěrečné společné foto v cíli jsme se, jako vždy, zmohli, a v euforii zdolané mise jsme dokonce působili optimisticky. O tom svědčí i fakt, že jsme si pro tyto vítězné chvíle vybrali dovádivé prostředí blízkého dětského hřiště. Ať žije turisticko – cyklistická sezóna 2018!
