Archiv rubriky: Nezařazené

Léto 2020 a další společná dovolená Prima party se tentokrát odehrála v malebné vesničce Lužnice, která leží nedaleko města Třeboně. Na místo pobytu (Pension u Radostů) jsme dorazili každý po své ose celkem třemi plně naloženými auty. Ubytování byla skutečně radost, protože jeden pokoj byl hezčí než druhý, takže jsme šťastně vybírali kde složíme na příštích několik dnů své hlavy. Všichni se zdárně umístili a dovolená tak mohla začít.

Jezdili jsme na kolech, chodili po výletech, plavili se na lodích, a tak o pěkné zážitky nebyla nouze.

Výlety na kolech měly na našich aktivitách největší podíl. Celkem čtyři cyklistické dny měly každý v průměru kolem 70 km, takže jsme zmapovali poměrně velkou část území. Jízda mezi rybníky, lesy, loukami a nejrůznějšími památkami, byla jako balzám pro duši. Mezi pravděpodobně největší zážitek patřila jízda po hrázi rybníka Rožmberk. K němu si dovolujeme přiložit pár dat. Rožmberk je rozlohou největší rybník nejen v Jihočeském kraji a v České republice, ale i na celém světě. Nachází se v okrese Jindřichův Hradec přibližně 6 km severně od centra Třeboně. Délka hráze je 2430 m, šířka u paty 55 m, v koruně 13,5 m a výška 11,5 m. Rozloha vodní plochy činí 489 ha. Nejen tato čísla, ale i pohled na majestátní vodní hladinu a okolí, nám braly dech.

I další, větší či menší, rybníky nabízely mnoho neopakovatelných pohledů.

Pěší výlety nám daly možnost důkladně si prohlédnout například Třeboň. Ta nabízí velké množství lákavých míst. Nás přilákala třeba Schwarzenberská hrobka, zámek, park, procházka u rybníka Svět, pivovar Regent a další. Taková prohlídka pivovaru není vůbec marná pánové. No a k dalším chuťovým zážitkům přidáváme ještě zmínku o místní gastronomii, která je v tomto kraji skutečně velmi vytříbená. Dopřávali jsme si ji každý den, a kdekoli jsme jedli, bylo nám ctí konzumovat nejen ryby, ale i ostatní klasickou jihočeskou kuchyni.

Jeden den jsme podnikli kombinovaný výlet. Jednalo se o návštěvu zámku Hluboká, na který se část našeho osazenstva vypravila na kolech. Trasa vedla poměrně hodně zvlněným terénem a celkově v obou směrech přesáhla 80 km. Byla to prověrka našich fyzických schopností. Nicméně prohlídka zámku byla nádherná a vyhlídka ze zámecké věže se nám na dlouho vryla do paměti.

Nejmenší podíl na naší dovolenkové dopravě měly lodě. To ale neznamená, že by byly méně zajímavé. Spíš naopak. Tolik srandy, jako při našich vodáckých dovednostech, asi nikdo jen tak nezažil. O jeden moment se s vámi podělíme: Relativně klidně a pohodlně posádky dvou lodí (pánská a dámská) odrazily od břehu a vydaly se po Lužnici směrem k Rožmberku. Všechno probíhalo celkem hladce, když uvážíte, že jedna loď (pánská) se na zhruba 20 metrech asi 6x otočila kolem své osy. Naštěstí se posádce hlava nezamotala natolik, aby ztratila správný směr. Další problém ale nastal asi po hodině jízdy. Strom přes řeku. Ovšem ne v přiměřené výšce, ale asi 40 cm nad řekou a poměrně hustě obrostlý větvemi. Inu, možná by to někdo vyhodnotil jako důvod k návratu, ne tak my. Tuto výzvu jsme se rozhodli, jako zkušení říční vlci, se ctí zdolat. Verdikt byl jasný, ovšem realizace vyžadovala neskutečné úsilí. Na pánské lodi byli tři borci. První, nejmenší, lehce proplul pod kmenem, druhý, vzrostlejší člen, se bohužel zasekl o svá záda. Jeho mohutný křik dával tušit skutečný problém. Loď se nechtěla pohnout ani dopředu ani dozadu. Hrb držel. Upocený starý mohutný pardál, který dělal zadáka, a nic nechápající háček, po společné dřině zacouvali loď zpět před problematickou bariéru. Holky se mezitím kácely smíchy v bezpečné vzdálenosti od místa dění, kde se voda vyvíjeným úsilím doslova vařila. Druhý pokus o proplutí dopadl o něco lépe. Dílem i proto, že pobavené dámy poskytly svým protějškům cenné rady jak si aktuálně počínat. Značně ošlehaní borci se tak dostali zdárně na druhou stranu. Dámy pochopitelně následně propluly bez ztráty kytičky.

A ještě jedna veselá glosa – ta se tentokrát týká komárů. Nedá se říci, že by jich bylo nějak výrazně více, než se dalo na toto poměrně deštivé léto očekávat. Nicméně fakt, že jsme byli stále venku, nám dával zvýšený prostor pro četné kontakty s tímto obtížným hmyzem. Takže momenty spočinutí ve stínu lesa, odskočení za účelem vyprázdnění či převlékání, byly doprovázeny poskakováním, plácáním a všelijakými jinými neklidnými projevy, které byly hustě doprovázeny jadrným slovním doprovodem. Dalo by se říci, že tyto dramatické projevy byly pro lačné publikum vždy vítaným zpestřením na všech našich výjezdech.

Podobně veselých zážitků bylo nepočítaně a není možné je všechny popsat. Stejně krásné byly i naše večery u společného stolu kdy jsme si rádi popovídali o každém momentu z právě prožitého dne. Byla to pěkná dovolená.

Tak zas příště.