Archiv rubriky: Nezařazené

Naše parta měla tentokrát čest oslavit významné jubileum jednoho z nás, což jistě stojí za zmínku. Jelikož jde ale o událost spíše soukromou, rozepíšeme se jen rámcově. O duchu celé akce vypoví nejlépe přiložená fotogalerie. Za tu náleží dík naší šikovné fotografce, která zachytila vše podstatné.

Obdarovaný oslavenec bezpochyby ocenil charakter daru, který byl zakoupen i designován přímo na míru. Přítomní gratulanti zase ocenili pozvání na tuto prima akci i velkorysé pohoštění s pestrým programem.

Náš článek je tentokrát v jiné formě než jakou naše akce běžně prezentujeme. Je to spíš jakási vstupní brána ke vzpomínkám na zážitky z celotýdenního pobytu, které následně podpoří bohatá fotogalerie. Ta je složena z fotodokumentace všech zúčastněných, kteří pořizovali nějaké záznamy.
První, a zároveň základní informací, je o místě našeho týdenního pobytu. Místem vyvoleným se staly Petrovice u Sušice, konkrétně pak roubenka Amálka. Ta je, spolu s dalšími dvěma roubenkami a pensionem Tereza, součástí pěkného areálu zasazeného v příjemné zeleni s dostatkem soukromí pro každého.
Dopravu jsme pojali víceméně pohodově. Sedm vozů tak mohlo nabrat směr z Moravy na Šumavu zcela individuálně. Přesto se utvořily dvě malé skupinky. Jedna měla tři auta a druhá dvě. Další dvě už jela opravdu zcela samostatně.
Do Petrovic jsme se sjížděli postupně přibližně od půl čtvrté až do půl deváté. Všichni cestovatelé dorazili v pořádku, což bylo, vzhledem ke značné vzdálenosti od našich domovů, to nejdůležitější. První večer tak mohl proběhnout v pohodové atmosféře, tradičně podpořené všeobecným humorem a veselím.
Hned v úvodu je potřeba zmínit, že náš pobyt nebyl postaven na kolektivní organizaci zážitků. Každý z nás měl možnost si svůj čas vyplnit podle svého. Samozřejmě i tady panovala dobrá domluva mezi parťáky. Díky tomu byla každý den vidět jiná sestava lidiček v několika skupinkách. Jedna jela na kole, další si naplánovala výšlap a jiná si šla třeba prohlédnout nějakou památku.
Šumava je skutečně krásné místo pro trávení dovolené a není zde nouze o atraktivní cíle výletů. Krásná příroda, památky, rozhledny, hrady, zámky a mnoho dalších míst stojí za vidění. Snažili jsme se nevynechat žádný z těch želízek v ohni, na která jsme měli políčeno. Večer co večer jsme si vzájemně sdělovali zážitky a zároveň si tak dávali další doporučení pro návštěvu nových míst. Nakonec jsme museli uznat, že za jediný týden to všechno nestrhneme, a že bude nutné se do toho to kraje ještě někdy vrátit.

Takže kde že jsme to vlastně byli?
Kulturní památky: hrad Rabí, hrad Velhartice, hrad Kašperk, katakomby Klatovy
Rozhledny: Špičák, Sedlo, Svatobor, Poledník
Příroda: Povydří, Vlčí výběh, slatě, Černé jezero, Čertovo jezero, lomy a spousta rozličných turistických tras.
Není snadné vypsat všechna ta místa kudy jsme projížděli na kolech či procházeli jako turisté. Nedají se ani popsat všechny zážitky, které jsme měli díky fajn lidem, se kterými jsme je sdíleli. Náročná stoupání do kopců okořeněná nadávkami i šibeničním humorem, divoké sjezdy s dechberoucími výhledy za odměnu, pohodové chvíle a spočinutí někde v trávě nebo u vody, nevšední prohlídky pamětihodností, setkání s všelijakou zvěří, kulinářské zážitky v nespočtu restaurací, ale třeba i u prostého sběru borůvek.
Za všechny ty okamžiky uvádíme především večer, ve kterém jsme svorně popřáli našemu jubilantovi Mirovi k šedesátým narozeninám. Akce samotná, jakož i příslušné dárky, se připravovaly jako v konspirační buňce nějakého odboje. Utajení bylo maximální, čemuž odpovídala také reakce oslavence. Ten, v důsledku překvapení, chvíli ani nevěděl co má říct, což je v případě Miry jev opravdu nevídaný. Krátkou chvíli po tom, co přijal z rukou našich děvčat rafinované dary, už byl opět ve své kůži. Nejvtipnější, a zároveň nejdojemnější moment však nastal ve chvíli, kdy si uvědomil, že na všech předmětech, které od nás obdržel, byly fotografie jeho vnoučat. V tu chvíli byl náš oslavenec již podruhé beze slov. I my jsme byli šťastní, že se nám podařilo trefit hřebíček na hlavičku.
Závěrem se dá zmínit snad jen to, že máme spoustu krásných vzpomínek, za které jsme vděční. Nikdo asi nezapomene na legendární roztomilou vaničku ve druhém patře, do které se žádný z dospělých nevešel, přestože pokusů o její pokoření bez následné potopy bylo mnoho. O nedostatku prostoru vypovídalo také pravidelné otloukání hlav našich mužů, kteří měli postele pod šikminami stropů. Ran do lebečních oblastí padlo jako u Verdunu, až se střecha otřásala. Do paměti se vrylo také místní pivo, které bylo správně natočené jen tehdy, pokud se dotyčný konzument obsloužil sám. A z tradičních rituálů se dá zmínit nekonečné vyprávění vtipů na nejrůznější témata, ve kterých si s otřískanými starými bardy ani v nejmenším nezadal školou povinný elév, který nás pobavil snad nejvíc. Stejně jako jeho krásná sestra, která si pro letošní pobyt připravila další krkolomnou sestavu gymnastických cviků, při které se nám tajil dech a oči lezly z důlků.
To vše je již minulostí, nicméně v tuto chvíli se už formuje plán na nový letní pobyt v příštím roce.