Tentokrát jsme nechali svá kola odpočívat a zapojili jsme své vlastní údy. Nachystali jsme si baťůžky, které byly různých tvarů a velikostí, podle toho kolik kdo měl proviantu. Některé byly obzvlášť štědré.
V hojném počtu a s dobrou náladou jsme z Morkovic vyšli směrem k obci Pornice a dál pokračovali na Lhotu u Pačlavic. Cestou se debatovalo a kilometry krásně přibývaly. Sluníčko nasvěcovalo okolní lesy a hezky barevné louky. Obojí nám dělalo vítanou společnost. Přes rozcestí U Jelínka jsme se blížili k dalšímu cíli, což byl Kozojedský dvůr. Debata stále víc směřovala k jídlu. A nebylo divu, protože se nám v žaludku začaly ozývat pocity hladu. Jak jinak, blížil se čas poledne. Naštěstí na nás byl personál Kozojedského dvora perfektně připraven. Domluvený gulášek, pivečko, kávička a další dobroty prostě neměly chybu.
Po obědě se naše cesta ubírala směrem k turistickému bodu Pod Vodojemem a k rozcestí Krahula. Potom přišla zkratka a blížící se Morkovice byly rázem ještě blíž. Definitivní cílovkou se stala místní „Sokolka“ a závěrečné pivečko. Příjemná únava se rozlévala celým tělem a vzpomínky na společně strávené hodiny vířily vzduchem. Takové perly jako macek vytažený na stůl (navíc modrý a zapomenutý doma na stole!), zkratka delší (zato horší cesta), otázky vlastnictví modré knížky nebo narážky na zdatnost některých jedinců (po požití menšího než malého množství slivovice) se nedají zapomenout.
Zkrátka to byla sobota plná srandy a pohody.
