Tentokrát se naše skupina aktivních dobrodruhů rozhodla navštívit známé lázeňské město Luhačovice. Předpověď počasí bohužel neslibovala žádné zázraky, my jsme však byli optimističtí. V dobré víře a plni očekávání jsme se sešli u zimního stadionu v Kroměříži a po krátkém přivítání vyrazili po cyklostezce směr Hulín. V této ranné fázi našeho výjezdu nám chyběl jeden zdatný člen, který do poslední chvíle plnil své pracovní povinnosti na noční směně. Hrdinně však vyrazil v našich stopách jak jen to bylo možné. Jeho místo do té doby nahradil jiný „mladý cyklista“. Tento slibný kandidát prověřil ranní bdělost zbytku týmu, při níž jistý borec jen tak tak obstál. Kolize, za kterou by se nemusel stydět ani peloton tour de france (případně Sergej Bubka při skoku o tyči), nakonec dopadla překvapivě dobře, a tak nás Hulín mohl přivítat zdravé a plné humoru i odhodlání. Po příjezdu opožděného pracanta světový vlakový spoj „Bouzov“ pohltil naše kola i nás a cesta mohla pokračovat dál. V dobré náladě jsme dorazili do Luhačovic. Tady už nám ale malinko zatrnulo. Vytrvalý déšť, který nás v těchto končinách přivítal, nesliboval dohledný ústup. Po krátké vyčkávací přestávce v cukrárně u kolonády se tedy rozhodli ustoupit tři členové, kteří v zájmu zdraví zvolili cestu zpět do Hulína vlakem. Ostatní – pět mužů a jedna žena hrdinně vyrazili na cestu do Kroměříže. Vybaveni pestrobarevnými pláštěnkami a provázeni vyděšenými pohledy lázeňských hostů rozráželi neohroženě nápory deště. Šokované publikum dorazil smělý výkřik našeho cyklisty v růžovém „Na Brno, na Brno!“. Výraz obdivu a uznání v jejich tvářích byl pro nás skutečnou satisfakcí.
Následná cesta po rovinatém, jen velmi málo zvlněném povrchu, probíhala velmi dobře. V Hradčovicích jsme se stavili na malé občerstvení (víc jsme nedostali). Náš odhodlaný růžový cyklista se při vstupu do restaurace nerad vzdal svého růžového doplňku, neboť jak upozornil – barva jeho pláštěnky nijak nevyjadřuje jeho sexuální orientaci. Nicméně pochybnost, že by budil další pohoršení, nám velela ho odzbrojit. Později, na cyklostezce vedoucí od Uherského Hradiště podél Baťova kanálu už dokonce přestalo pršet, a tak nás až do Kroměříže déšť nepotkal. Po cestě nás ještě pobavila poslední, třetí epizoda muže v růžovém. Při pokusu o vykonání malé potřeby totiž tak zápasil se svou legendární pláštěnkou, až obdržel velmi dobře míněnou radu jiného člena, který tuto nevšední podívanou sledoval. Jeho slova:“ Klidně to vem na čupačku.“ nás poslala do kolen. Zbytek cesty probíhal stále v dobré náladě a družném hovoru až do Kroměříže, kde na nás k našemu potěšení čekal zbytek týmu v blízké restauraci.
