Ve znamení KOULE – 26.11.2016

Konečně se opět něco děje. V sobotu 26. 11. 2016 jsme navštívili bowling na Ponorce v Kroměříži.  Malá část z našeho týmu se jako předvoj zajímala o exkurzi v pivovaru Maxmilián, a tak jsme hlavní akci u kuželek naplánovali až na 15 hodinu. Všichni, včetně nově proškolených odborníků na vaření piva, jsme se šešli na čas, a tak mohl začít očekávaný program.

Přivítání obou „flotil“ proběhlo v podpalubí Ponorky v přátelském duchu. Následně, již za mírné nervozitky, jsme se rozdělili do družstev a byli připraveni k litému boji. Každá skupina měla čtyři odhodlané a řádně motivované členy. Zápasy mezi jednotlivými týmy byly vyrovnané. Pravdou ovšem zůstává i to, že některé dámy používaly break dance ke zlepšení výkonu vlastního týmu a zároveň k rozptýlení pozornosti soupeřů. Součástí taktiky bylo také zodpovědné vyhodnocování parametrů jednotlivých koulí. Někteří borci nedali dopustit na těžší kalibr, jiní raději potěžkali mírnější váhu. Atmosféru na place dotvářela účast přihlížejících čekatelů, kteří komentovali jednotlivé výkony a lehce stresovali porovnáváním dílčího skóre. Někdo málem nechal prsty v dírce, někdo si natáhl rozkrok a někdo zlomil nehet…  Nic však nakonec nezabránilo tomu, aby každý hráč podal maximální výkon. Po poslední odhozené kouli jsme se všichni těšili na hodnocení a umístění týmu. Výsledky, které byly opravdu těsné, rozhodly o pořadí, nikoliv o náladě. Ta byla i nadále skvělá a tak se mohl každý právem cítit jako vítěz. Je fajn vědět, že jsou kolem nás lidé, kteří spolu dokáží prožít pěkné okamžiky a podpoří se navzájem pohodou, humorem, porozuměním a hlavně přátelstvím.

Už teď se těšíme na další akce, které spolu prožijeme.

Od sklípku ke sklípku neboli „Burčákový pochod“ – 8. 10. 2016

Další podařená akce se uskutečnila v sobotu 8. 10. 2016. Vše začalo prostou informací: Dne 8. 10. 2016 se uskuteční jubilejní 40. ročník Burčákového pochodu. Termín byl daný a místo také. Jak je naším zvykem, i u této akce jsme provedli malou úpravu. Změna trasy nikomu nevadila a tak jsme mohli vyrazit.

Setkání proběhlo u zámku v Miloticích v 9 hodin za chladného, přesto přijatelného počasí. Posádky všech vozidel se vzorně připravily, a tak jsme mohli vzápětí, po přivítání se, vyrazit. Naše kroky vedly neomylně k Šidlenským sklípkům. Očekávání, které v nás již nějaký ten den dřímalo, bylo splněno. Burčák tekl proudem, jídla všeho druhu bylo hojně a nálada suprová. Po hodině a půl jsme pokračovali za dalšími zážitky. Cesta při hovoru a analýze kvality popíjeného burčáku krásně utíkala, když v tom zahřmělo a nebyl to důsledek klimatu. Šlo o jiný, přesto velmi vážný problém. Kolega, jehož pochody byly velmi rychlé a přesvědčivé, nutně potřeboval soukromí. Místní zemědělci už ale měli sklizeno. Pole byla holá. Naštěstí se opodál vyskytl  vhodný prostor, který v této akutní situaci poskytl zázemí. Není divu, že když už bylo po všem, výrok našeho hrdiny zněl: „Byl jsem jako rozmetadlo“. Ano, tlaky vykonaly své a přispěly tak svou měrou k rekultivaci půdního fondu.

Následně jsme došli do Ratíškovic. Místní restaurace Na mlýně nás přivítala s otevřenou náručí. Po velmi dobrém obědě a ochutnávce piva z vlastní produkce jsme pokračovali směrem na Dubňany. Sotva jsme překročili hranice obce využili jsme cesty po zelené turistické značce, která nás zavedla zpět do Šidlen. Po kontrole kvality burčáku, zda nedošlo k jejímu zhoršení oproti ránu, jsme uskutečnili plánované nákupy. Po krátkém závěrečném úseku jsme spokojeni nastoupili do aut a rozjeli se k domovům.

Tak takový byl náš další týmový den.

Luhačovický return 24. 9. 2016

Jak je již z názvu patrné, lázeňská deštivá sobota nedala nám třem opatrným cyklistům zapomenout na nedávný ústup „ze slávy“. A tak jsme se zabývali myšlenkou, zda smělou expedici zopakovat. Meteorologové slibovali pěkný víkend a představa podzimního výjezdu v krajině zalité slunečními paprsky byla tak lákavá… Páteční odpolední domluva zaplašila nejistoty. Bylo rozhodnuto. Stejný čas, stejný spoj (legendární Bouzov), stejné nadšení. Jelo se.

Luhačovice tentokrát ukázaly svou vlídnou tvář. Vzpomínali jsme na své parťáky, kteří minulý týden na zpáteční cestě projevili tolik odhodlání, a představovali si, jak by si to tu s námi užili. S myšlenkou na ně jsme zabsolvovali všechny původně plánované cíle. Objeli jsme přehradu, vyfotili se u kašny, užili si lázeňského ruchu a navštívili léčivé prameny (někdo dokonce s důvěrou popil – bez následků). Na zpáteční cestě jsme se nechali unášet mírně zvlněným terénem, který nabídl vše, co vyprahlý cyklista ocení. Svěží vzduch, příjemné cyklostezky, přírodu na dosah a svůj tým. Našli jsme dokonce i dalekohled, který nám poskytl nejednu příležitost k pobavení. Dopřáli jsme si také dostatek občerstvovacích zastávek, takže při návratu domů nám dělalo společnost sluníčko klesající k obzoru. Na tachometru 80 Km. Už teď se těšíme na další akci – v plném počtu 🙂