Stará pravda říká, že „ Pachatel se vrací na místo činu“. I naše partička se vrátila po roce do Prostějova, aby poznala další krásy a malebná zákoutí tohoto kraje.
Od rána se den vyvíjel stejně jako před rokem. Auta s jednotlivými členy v pořádku dorazila na námi oblíbené parkoviště, kde nás očekával, jak se dalo koneckonců čekat, František. Po nezbytných přípravách jsme mohli šlápnout do pedálů a začít ukrajovat první kilometry z pečlivě připravené trasy.
Cesta vedla podél říčky Hloučela směrem k Plumlovské přehradě. Tady probíhaly na hrázi první foto pokusy, neboť s námi nebyl náš vždy věrný a ověřený fotograf Peťan. Na vysvětlenou jeho absence dodáváme, že se účastnil jiné cyklistické akce, řekněme jako průzkumník. Ale zpět k našemu výletu. Po přejezdu hráze jsme zamířili do blízkého autokempu, kde jsme se chtěli lehce občerstvit. K našemu překvapení a nemalé radosti zde probíhal sraz auto-moto veteránů. Při popíjení kávičky či pivečka jsme tak měli možnost sledovat příjezd opravdových automobilových i motocyklových krasavců. Mimochodem naším miláčkem se v mžiku stal policejní vůz Škoda 1201. Byl to nečekaně příjemný moment, který nám zpestřil již tak pěkné okamžiky.
Za pár chvil jsme ale již byli připraveni na další cestu. Párkrát jsme se opřeli do pedálů a už se před námi rýsovala cesta vzhůru Repešským žlebem. Tuto cestu někteří z nás již znali, ti co ne, ji měli velmi brzo možnost zhodnotit po svém. Na začátku je stoupání mírné a vlídné, a tak se vesele debatovalo. Postupem času ale slova mizela a nastupovalo lehké odfukování. I to se však změnilo na „funění sentinelu“, a tak malá přestávka a oddechnutí, které byly umně maskovány potřebou si odskočit, přišly vhod. Tep i dech se upravil do normálu a naše skupina se tedy vydala zdolat zbytek stoupání, včetně závěrečného opravdu prudkého úseku. Jeho náročnost potvrzuje i skutečnost, že naše jinak zimomřivá členka, odkládala svršky. Všichni nakonec houževnatým výkonem vrchol zdolali a mohli si tak vychutnat pocit osobního i společného vítězství. Po zdokumentování několika fotkami František zavelel k pokračování jízdy směrem na Protivanov. Hbitě jsme nasedli a vydali se za naším vůdcem, který získal za předchozí výkony přezdívku Franta Froome. V Protivanově byla plánována další občerstvovací zastávka. Zavítali jsme do velmi milé hospůdky, kde nás přivítala a ochotně obsloužila milá slečna. Pivečko jako křen, výborné kafíčko a samozřejmě dobrá nálada. Co víc si přát. Není proto divu, že se nikomu nechtělo toto místo opouštět.
Další cesta pěkně ubíhala, a tak se i příjemně rychle blížia chvíle, kdy dorazíme do obce Hluchov, kde uspokojíme své chuťové buňky a prázdné žaludky. Ani vodní toky, které se nám snažily cestu zkomplikovat, nás nezpomalily. Restaurace Na Sépce nás uvítala otevřenou náručí. Očekávání ohledně kvality vybrané restaurace bylo vystřídáno klidem. Česneková polévka a vybrané druhé chody nás přesvědčily o dobré volbě. Spokojenost byla patrná na každém z nás.
S doplněnou energií a pocitem nevyhnutelnosti návratu jsme pokorně usedli na naše kola a volně se rozjeli směrem na Prostějov. Cesta nás vedla přes Čechy pod Kosířem. Tady plánovaná návštěva muzea kočárů se nekonala. Jednoduše nezbyl čas na to, abychom si ji mohli pěkně užít. Raději jsme zbývající čas věnovali společným chvílím při závěrečné zastávce ve Smržicích. Obligátní pivečko a kávička opět nechyběly. Při této zastávce měl hlavní slovo náš průvodce, který jakožto bývalý parašutista, měl co vyprávět a mi jsme ho rádi vyslechli. Ani tady se čas nezastavil a tak se přiblížil moment definitivního návratu k našim autům.
Další den, který se nám skvěle vydařil. Plni nových zážitků se nám všem jelo dobře k domovům.
