1. května 2018 – den, kdy se již mnoho let slaví Svátek práce, jsme díky pracovnímu volnu využili k návštěvě kamaráda Františka. Ten pro nás naplánoval pěknou trasu pro cyklovýlet.
Sraz byl stanoven na 8 hodinu ranní v Prostějově. Dostavili jsme se všichni (bohužel tentokrát v malém počtu) včas. Z Prostějova nás cesta vedla směrem k Dubu nad Moravou. Tady byl cíl našeho zájmu jasný. Navštívili jsme Kostel Očišťování Panny Marie. Je to opravdu skvostná stavba, která pochází z 1. poloviny 18. století. Prohlídka byla sice urychlena připravovanou mší, to nám však nezabránilo způsobit v návštěvnících mírné rozpaky díky našim dresům. Zřejmě měli obavy z neplánované invaze sportovců.
Po rychlém a příjemném potěšení ducha přišla doba na uspokojení chutě na kávičku. Nabrali jsme tedy směr na Tovačov. Tady jsme předpokládali snadné dosažení cíle (co se kávy týče). Opak byl ale pravdou. Notnou chvíli nám trvalo než jsme objevili bistro na náměstí, i s jeho ochotnou paní provozní, která nám umožnila příjemné posezení na zahrádce. Káva i další poskytnuté nápoje byly dobré, a tak panovala plná spokojenost. Občerstvení nám pomohlo načerpat sílu do dalších kilometrů. Další cíl – Kojetín.
Cesta do Kojetína dobře utíkala. Jelo se po pěkné cestě bez provozu aut a tak byl čas i na debaty během jízdy. To se však změnilo. Asfaltový povrch vystřídala polní cesta. Ta byla nejen prašná, ale také poměrně hrbolatá a místy posetá kamennou drtí. Každý tuto situaci komentoval po svém, především s ohledem na odpružení kola. Kdo mohl využít přednosti odpružených vidlic, tak učinil. Ti, co tuto možnost neměli, si užívali místy až nepříjemné masáže rukou. Všechno bylo rychle zapomenuto, když se nám před očima objevila restaurace Na hrázi.
František měl pro nás rezervovaný stůl, a tak naše usazení nebyl žádný problém, i když restaurace byla solidně zaplněna. Po pečlivém výběru jídla a pití jsme pokračovali v družném hovoru. Pivečko bylo jako křen, a to se v teplém počasí vždycky hodí. Uběhla pouhá chvilička než nám byla servírována polévka. Byla vynikající, a to jsme netušili, co nás ještě čeká. Hlavní chod. Každý z nás měl objednáno něco jiného, a tak zvědavost ohledně kvality a množství byla veliká. Zklamaní jsme rozhodně nebyli ani v jednom bodě. Těžko se to popisuje, ale snad fotky pomohou k dokreslení naší spokojenosti. A to měl František připravený opravdu příjemný trumf. Návštěvu cukrárny na Prostějovském náměstí.
Tento fakt nám pomohl k překonávání dalších kilometrů, přestože nás zatížil perfektní oběd. Čas nás nijak netlačil, takže jsme jeli klidně a pohodově. Nikdo to nahlas nevyslovil, ale bylo zřejmé, že už přemýšlíme co si vybereme v cukrárně.
Než jsme to vymysleli, tak jsme stáli před cukrárnou. Zaparkovali jsme naše kola a zvědavě vyrazili obhlédnout situaci jak to vlastně vypadá s těmi zákusky a zmrzlinou. Pokud by snad měl někdo obavy, že nebude uspokojen, tak měl problém přesně opačný. Výběr byl tak velkorysý, že bylo těžké se rozhodnout co si vlastně dát. Potom, co jsme se usadili, nám personál začal nosit námi vybrané laskominy. Tady musíme opět odkázat na fotečky, neboť i pohledem můžete posoudit vysokou kvalitu.
Tato skutečně sladká tečka udělala i tečku za naším dalším výletem. Nezbylo nám, než naložit kola na auta, rozloučit se a vydat se domů. Ujištění, že František má již v hlavě další plán, kam nás vezme příště, nás příjemně potěšilo. Už se všichni moc těšíme a určitě přijedeme.
