S novým státním svátkem, na Velký pátek 14. dubna, se naskytla příležitost zúročit volný den. V plánu byl výšlap ze Zdounek přes Bunč, k motorestu Samota a do Střílek. S obavami jsme sledovali předpověď počasí na velikonoční období. Nebyla příznivá. Naštěstí zmiňovaný pátek byl snad klimaticky nejpříznivější den z celého volna, a nám se podařilo užít si parádní turistiku.
Kolem osmé hodiny ranní se zahustil provoz na místním parkovišti u zdouneckého nákupního střediska. Leč nejednalo se o místní koupěchtivé zákazníky usilující o dostatečné zásoby potravin na nadcházející velikonoční svátky. Svůj vozový park zde zanechali členové Prima Party, kteří se vydali vstříc chřibským kopcům a za zády nechali mizet veškerý civilizační shon. Za chvíli již bylo možné vidět veselou kumpanii, jak se vzdaluje směrem na Cvrčovice.
Zanedlouho jsme stanuli u malebné kapličky, kde se nabídla příležitost k prvnímu společnému snímku. Radost, že máme splněno zahajovací skupinové foto, podnítila stmelovacího ducha, a tak nezbylo, než cosi kolektivně popít. V tomto dni zdaleka ne poprvé ani naposledy. Povzbuzující doušky nastartovaly naše další kroky i dobrou náladu. Nevadilo, že trasa postupně zaváděla naše kroky do nitra chřibských lesů, a nic jí nezáleželo na tom, jak zdoláme rozbředlý a blátivý terén. Někteří z nás ovšem vlastnili zcela novou obuv, takže se nezalekli nástrah divočiny. Pojmy jako gore-tex a membránové či jiné funkční materiály, byly zaklínadlem, které nám pomohlo přenést se přes jakékoli překážky.
A tak není divu, že jsme se jako na křídlech přenesli až k penzionu Na Bunči. Zde nás potěšil jídelní lístek, takže jsme ochotně doplnili přísun kalorií, načež naše kroky směřovaly dál. Nálada byla jako vždy výborná, místy až kabaretní. Máme totiž to štěstí, že s námi naše aktivity sdílí jeden vtipálek, který by mohl směle konkurovat Vladimíru Menšíkovi. Televizní tvorba z cyklu silvestrovské zábavy a jiných estrád neví o co přichází. Neboť je ochuzena o mistra humoru. Ne tak my. Nezřídka se přímo klátíme smíchem a držíme si bránice ve snaze zmírnit dopad slov, co jsou jak perly.
V tomto duchu jsme minuli styčný bod „Pod Brdem“, kde jsme omrkli iniciativu jiných turistů v opékání buřtů. To nás ale zanechalo zcela klidnými, vzhledem k právě zkonzumovaným pokrmům na Bunči a výhledovému občerstvení Na Samotě. Rozptýleni atmosférou humoru, jsme lehce zakolísali u bodu „Vlčák“, kde se málem podařilo sejít z trasy. Nicméně jsou mezi námi i bdělí borci, kteří zavčasu zavelí správným směrem. A tak nic nebránilo tomu, abychom stanuli před areálem Samoty a opět se ponořili do lákavých tajů jídelního lístku. Nebyli jsme sami, kdo toužil po specialitách místní kuchyně, takže nebylo zcela jednoduché najít volná místa. Kýženého cíle se však podařilo dosáhnout i za cenu mírného rozptýlení parťáků po ne zcela obsazených stolech. Na tom však vydělal jistý manželský pár, který vyfasoval našeho vtipálka, takže zprvu poněkud zapšklí manželé záhy začali vykazovat známky uvolnění a pohody. Porce humoru, zdá se, byla na tyto začátečníky poněkud vysoká, statečně však vydrželi až do zaplacení účtu. Obohaceni po všech stránkách následně našeho diskutanta opustili a pohltil je svět. Nikdo netuší, co s nimi bylo dál… Bezpochyby však zažili své maximum.
Záhy i náš čas vypršel, a tak jsme se přesunuli do venkovních prostor. Areál motorestu nabízí dostatečné vyžití. Pravda, především dětem, i my jsme však hraví. Proto nás nemohly nejrůznější atrakce zanechat lhostejnými a museli jsme je vyzkoušet. Inu, mladí a neklidní…
A už následovaly další kilometry. Poslední úsek trasy nás zavedl do Střílek, kde pochopitelně nešlo vynechat místní barokní hřbitov. Jsou tací, co neopomenuli omrknout ani místní restaurační zařízení. Autobus však nezmeškal nikdo z nás. Na tuto sváteční jízdu budou jistě ještě dlouho vzpomínat všichni pasažéři, včetně řidiče, neboť ošatka humoru již v této fázi bohatě přetékala. Pan řidič ale statečně vydržel s nervama až do konce, a tak se banda veselých kumpánů zdárně dostala zase zpět do Zdounek, kde jsme završili naše Velkopáteční putování. Lepší to být nemohlo…
